Dojmy z vánoční besídky

Očima Jana Kalendovského, vložil a upravil Brychta

Na vánoční besídku Univerzity, která se koná již několik let, jsem dostal milé pozvání od předsedy šachového klubu, pana Brychty, který ji s kapitánem A družstva, Absolínem, každoročně organizuje.

Na terase před klubovnou na Ibsenově ulici jsem byl o tři čtvrtě na pět. Sice se tam svítilo, ale vchod byl uzamčen. Tož čekám a čekám, nenapadlo mě zazvonit. Najednou se objeví neznámý člověk a táže se, zda-li jdu také na šachy. Pak se na mne podíval blíže a prohlásil: „Já bych tě, Honzo, už skoro ani nepoznal“ a byl to – Franta Sobocik. Zazvonil a přišel nám otevřít, tuším, pan Spěvák. Franta Sobocik začal vykládat zboží, které přinesl, postupně tam přibývaly láhve s nealkem, pan Absolín přinesl červené víno a pan Brychta vše ostatní – víno bílé s různými křupkami, tyčinkami atd. včetně velké krabice plné chlebíčků. „Vše na účet podniku“ – bylo to příjemné. Já zatím trénoval s panem Masaříkem. Bílými jsem prohrál po chybičce, černými v zahájení 1.g4 h5 gxh5 Jf6 jsme remízovali.

Když se místnost naplnila asi čtrnácti borci, byl slavnostní přípitek a pan Absolín začal vyplňovat tabulku pro bleskový turnaj. Až na dvě výjimky hráli všichni přítomní. Tou výjimkou byli Pepa Hladík a pan Ota Jelínek. Já začal turnaj katastrofálně. Po poměrně rychlé remíze s Renátou Vaculíkovou, kterou jsme zahájili Falkbeerovým protigambitem s časnou výměnou dam, jsem prohrál s Honzou Uhmannem a ve třetím kole mne potkalo další neštěstí.

Kalendovský,Jan – Absolín,Ladislav
Brno /blicák Uni/ (3), 17.12.2014
Diagram

Kal_Abs_BesidkaUNI2014

V docela podobné pozici (přesnou si již nepamatuji) teď zahrál bílý „vyhrávající“ tah pěšcem d5-d6, načež ho soupeř upozornil, že stojí v šachu a tak se bílý musel vzdát. Když se pak podíval rozmrzele na hodiny, ukázalo se, že černému chyběla do pádu praporku jediná vteřina! 0-1

Pěkný začátek turnaje: 0,5 bodu ze tří partií!

No pak již mi to šlo trochu lépe, prohrál jsem ještě lepší postavení tradičně se Slepovem a v posledním kole remízoval po 1.d4 e5 (já měl černé) s panem Masaříkem a zbytek partií jsem už vyhrál. A teď si dovolím dvě ukázky, které jsem (samozřejmě bez záruky) těžce vylovil ze své špatné paměti.

Kalendovský,Jan – Krejčíř,Stanislav [C02]
Brno /blicák Uni/, 17.12.2014

K další partii z turnaje, Kalendovský-Brychta, mohu připojit hezkou povídku, kterou kdysi v šedesátých letech napsal sovětský šachový publicista, mimochodem spolupracovník Davida Bronštejna a autor krásných knih „Improvizace v šachovém umění“ (O tvorbě Bronštejna), nebo monografie o mistru světa Laskerovi Boris Samojlovič Vajnštejn (mimochodem kdysi plukovník KGB). Jmenovala se „Šedesátý druhý střelec“, pocházela z knihy Kombinace a léčky v zahájení, psané formou dialogu autora se začínajícím šachistou Serjožou.

Pokud máte dojem, že jsem v tomto turnaji hrál pouze bílými kameny, něco na tom bude. Ale spíš jen to, že těmi černými to byly moc dlouhé partie (často prohry – Slepov, Uhmann) a ty si člověk z blicáku po pár dnech už jen těžko vybaví. Ještě v průběhu blicáku se s námi rozloučili pánové Jelínek a Hladík. Ten mi před odchodem položil kontrolní otázku, jestli vím, jak se křestním jménem jmenoval známý středověký španělský šachista Lucena. To jsem samozřejmě nevěděl, a tak jsem dostal od Pepy domácí úkol to zjistit. A stejně prý na to zapomenu. Jak uplýval čas a přibývalo vypitých pohárků vína i kořalky, stávaly se naše partie stále divočejšími. Turnaj nakonec skončil takto. Při vyhlašování oznámil pan Brychta první tři vítěze, kteří si rozebrali ceny (láhve a bonboniéru) a pak na můj „nátlak“ přečetl ještě pár následujících jmen. Každý hned poznal, proč jsem se toho dožadoval.

TabulkaRozhodčí: Absolín. Ceny: pro první tři.

A pak už následovaly volné partie. Já si jich zahrál několik s dodatečně došlým Zdeňkem Pechanem. Myslím, že dnes jsem z každým ze svých soupeřů aspoň jednu hru prohrál. Ne však v turnaji, kde třeba s Frantou Sobocikem jsme se utkali po 50 letech! V přeboru SVVŠ Elgartova 1964, jehož „turnajovou knihu“ vystavil na webu pan Závodný, jsme spolu remízovali. A od té doby jsme se neutkali, leda ve fotbalových zápasech na ZŠ Janouškova. Ale to už je tak dávno. Porazil mne i Zdeněk Pechan a to v komické partii, kdy jsem mu černým střelcem chytil bílou dámu, kterou musel za věž a střelce odevzdat a v neobvyklé konstelaci 3 figury a věž proti dámě a věži mne zmatil.

Mnoho situací vyfotil Kyryl Slepov, který se občas upřímně (snad) rozesmál po některé z mých hlasitých poznámek. Pak jsem ještě hrál s panem Šebkem a po 11. hodině jsme v klubovně osaměli s panem Absolínem. Když došlo k vyčerpání všech tekutých zásob, vydali jsme se na rozjezdy u nádraží ve dvě. Tož tak – už se velice těším na další besídku v Univerzitě Brno.


Původní (celý) text pana Kalendovského je dostupný v pdf formátu zde.