Osmé kolo KP I se odehrálo na Staňkové, kde se současně hrály další tři zápasy. O špatné atmosféře v hrací místnosti netřeba příliš psát. Na zápas přicházím společně s Lubošem s velkým předstihem. Nejprve jsme si spletli šachovnice s 1. Ligou, rozhodčí nás nasměroval správně na prázdné stoly. Po menší výpomoci s postavením figurek se blížil začátek utkání. Jen pro jistotu volám Uhmannům domů, ano, ví kde hrajeme, vyráží.

Zápas začínáme v sedmi. Arnošt rozehrál divočinu, která mu vynesla pěšce méně. Ota se pustil do souboje s Milanem Kratochvílem už od 5. tahu (f4, h5). David Hampel  zkouší opět gambitové zahájení. Tentokrát neúspěšně, z pozice toho moc nezískal a dokonce stojí hůře. Naštěstí se hráči rychle dohodli na remíze. To už ale Arnošt pokládá svého krále, velkým materiálním ztrátám už nezabrání. Stav 0,5:1,5.

Začala druhá část zápasu a Honza přichází za partii (zbylo mu necelých 40minut). Jirka se mě ptá, zda může vzít nabídku remízy, stojí hůře a tahat to už nechce, schvaluji. Na první desce se toho moc nedělo, vyměnila se většina matriálu a podepsán smír v rovné pozici. Stále prohráváme 1,5:2,5.

Po pokochání ligovými partiemi, hodnotíme s Adamem naše zbývají 4 desky za lepší. Ota brzy příjme remízu ve věžovce. Luboš zakončuje partii matem, který si už soupeř nenechal ukázat. Srovnáno na 3:3.

Dalibor stojí lépe s pěšcem víc, nakonec získal figuru a bezproblémově partii ukončil. Vyhráváme 4:3. Honza má figuru za dva pěšce, později začíná panikařit nejprve odevzdává figuru zpátky a potom i celou věž.

Z poklidného vítězství nakonec jen bod za remízu 4:4.

Jako bonus pro čtenáře zde uvádíme pohled ze strany soupeře – text p. Kalendovského.

Naším dnešním soupeřem je velmi silná VSK Univerzita Brno. Snad poprvé jsme nastoupili v plném počtu. Nejdříve skončila divoce rozehraná bitva na 8. desce. Soupeři se dohodli po 12. tahu na remíze a pan předseda Jihomoravského šachového svazu David Hampel odkráčel za jinými povinnostmi, zatímco Karel Martišek zůstal mezi diváky, okomentoval svůj výkon slovy „Dnes jsem se musel hodně krotit, abych něco zbytečně neobětoval…“.

Další poklidnou remízu stvořili borci na šesté šachovnici Jireš vs. Straka. Snad ze vzájemného respektu si nechtěli ubližovat a osud utkání svěřili starším ročníkům.

Třetí nerozhodný výsledek a průběžný stav zápasu 1,5:1,5 zaznamenali další dva mladíci, hrající v čele svých družstev na první desce. Adam Dvořák v průběhu hry dobyl sice černého pěšáčka na b7, zato však vystavil svoji dámu věčnému pronásledování dvojicí černých věží soupeře Kyrila Slepova. Takže „vynucená“ remíza. Takové partie snad ani nemá cenu komentovat. Nechci být škodolibý, rád sám se co nejčastěji vyhýbám opravdovému boji na šachovnici, ale ty tři první dělby bodů mi připomněly čerstvý článek slovenského velmistra Jána Markoše na téma „Remíza obojstranným strachom“. [pozn. redaktora: citát viz originální dokument na webu JmŠS]

A teď se začaly v našem zápase dít věci závažnější. Na sedmém stole „spáchal sebevraždu“ – jeho komentář – zástupce Univerzity Arnošt Zeman. Nejen že věnoval soupeři pěšce, ale současně si rochnul pod kola bílého útoku, takže výhra našeho juniora se stala jen prostou otázkou času. Ani tato partie žádný podrobnější komentář nevyžaduje.

Soupeři srovnali na třetím stole. Po konzultaci s odborníkem Tondou Čížkem, že soupeř hraje na remízu, jsem to pokládal za hotovou věc a nabídl jsem ji příteli Kišovi. On však logicky opáčil, neb ještě žádná z předchozích partií neskončila, že musí hrát dál. A já jsem hrál prostě také dál. Jednu možnost v 23. tahu jsem ovšem nedopočítal a následně za několik tahů jsem se před matem vzdal.

Stav zápasu je tedy nadále vyrovnaný: 2,5:2,5. A teď co se dělo na druhé šachovnici. Hrál na ní za nás Milan Kratochvíl, nikoliv Karel Kratochvíl, jak je nesprávně uvedeno ve zpravodaji. Milan rozehrál partičku podle svého zvyku nestandardně a věnoval soupeři pěšáka. Ovšem v jeho časové tísni hru trochu zamotal a tam Ota Jelínek holt neměl dost času spočítat lepší variantu, která by mu dovolila udržet figurku navíc místo přechodu do vyrovnané koncovky.

Takže máme stav 3:3 a kolegové z Univerzity jsou docela spokojeni: Honzík Uhmann (doposud 7 ze 7!) a Dalibor Číp mají partie lepší, resp. docela vyhrané… Kde to začal Honzík Uhmann kazit, to jsem nezkoumal. Spíše můj přítel Fritz vygeneroval nádhernou situaci na diagramu, kdy na pohled lepší tah černého, který hrozí jednotažcem, byl by vyvrácen jedenáctitahovým vynuceným protimatem!! Vtip je však v tom, že náš senior Vlastík Lička hrál v podstatě před první časovou kontrolou na poslední minutě a nemusel by ráznou odpověď 37.Vh7+!! objevit. Zde jsme jistě měli kliku.

Tak teď vedeme 4:3 a zbývá dokončit poslední duel na čtvrté desce. Ani tady nehodlám partii nějak rozebírat, spokojím se s tím, že šachový program již hlásil výhodu bílého v rozmezí 3-5 bodů. Což je něco jako figura a dva pěšci navíc. Dalibor Číp si to ujít nenechal.

A tak zápas se silnou Univerzitou nikomu radost nepřinesl. Naši milí hosté prakticky ztratili šanci na postup do II. ligy, Lokomotiva C (i kdyby tři poslední zápasy vyhrála), pravděpodobně sestoupí do KP II. třídy. A zase bude Lokomotiva Brno řešit problém s návazností soutěží: v KP I. třidy zástupce mít zřejmě nebude…