Na zápas proti Bystrc jsme nepostavili nejsilnější sestavu, vzhledem k nadcházející dovolené, která zlákala nejednoho šachového příznivce. Zato hosté nenechali nic náhodě. A přivezli slušnou sestavu, i když místy také děravou. A tak boj o udržení v KP-I mezi VSK Universitou Brno a ŠK Bystrc Oilers mohl v poklidu a bez problému odstartovat úderem desáté hodiny.

Zápas tedy začal pro všech 14 přítomných hráčů za přítomnosti několika diváků (rozpoznal jsem snad jen Tomáše Kacálka). Ano, jako obvykle chybí Uhmann a pro tentokrát i jeho soupeř Kučera Petr, který má bohužel černé figury takže čas běží našemu hráči.

Zprvu jsem měl určité obavy o naše zadní desky, kde měli hosté papírovou převahu. Ale po usazení jsem se mi trochu ulevilo, pač si docela padli do správných dvojic (Zerdaloglu-Nikodém už spolu několikrát hráli a máji mezi sebou vyrovnané skóre, Jalůvka-Zeman oba hrají holandskou, Hampel-Sysel jsou bývalí hráči Tetčic). Tak už jen zbývá neprohrávat hned z výkopu 0:1, Kučera přišel s menším zpožděním, Uhmann nikoli.

Teď už k samotnému průběhu. Všechny partie probíhaly vyrovnaně a až po 45minutách, tedy 15 minut před tím, než bychom prohráli kontumačně, se na třetí desce objeví Uhmann. A hned se bere za dílo. Na 8.desce Vasil přehazuje tahy a stoji už bez pěšce méně. Na 5. desce se to schyluje do divočiny, když černý podceňuje vývin a ocitá se v problémech (ještě před zápasem nám oznamuje Hampel, že kdyby hrál se Syslem, tak by to rád dal za remiz).

Jako první dohrává hráč, který přišel jako poslední (Uhmann) a naplňuje výrok: přišel jsem, odblitzal jsem, vyhrál jsem. Je až neuvěřitelné, jak partie nabírala na obrátkách. Nejprve bílý ztrácí pěšce, ovšem hned na to vyhrává kvalitu, kterou nakonec i bez problému uplatnil v cenný bod. Jako druhý přijímá remizu Masařík, který vyrovnal černými, ale spotřeboval na to příliš moc času. Stav 1,5-0,5.

Po odtahání domácí varianty a páru nepřesných tahů jsem ztratil výhodu a podepisuji smír. Zde už přichází na řadu i časová kontrola a první časové tísně. O další překvapení se postaral David Hampel, tedy spíše jeho soupeř. Když nezvolil příliš šťastné obranné tahy a dostal nečekaný mat. Na 8.desce Vasil vzdává marný boj položením krále. Skóre 3-2.

Lubos Kiša celou partii tahal za delší konec, ale na úkor času, který obou aktérům nakonec chyběl. V dosti zamotané situaci nastavil soupeř dámu, načež se i vzdal. Hned na to dáváme instrukce Jirkovi Rokosovi, který má dva pěšce k dobru, ale koncovku nestejnopolných střelců, aby nabídl remízu a tím nám zajistil vítězství v zápase. Poslední partie se tahala ještě dlouho, kde nakonec Pepa Jalůvka nevydržel soupeřův nápor a prohrál. To ovšem uzavřelo konečný stav jen na 4,5-3,5, takže jsme vyhráli a budeme dále bojovat o udržení v posledních dvou zápasech.